...Dirigent Joel Hána, který dal orchestr dohromady, se vyjadřuje skromně: "Přišlo za mnou několik spolužáků z konzervatoře a Janáčkovy Akademie múzických umění, že by chtěli hrát jako komorní orchestr. Na půdě konzervatoře to nebylo z důvodů obsazenosti prostor možné, a tak jsem hledal jiné možné řešení. V Sokole nám vyšli vstříc a poskytli nám podmínky pro zkoušky a finance na pokrytí provozních nákladů, za což jsme jim vděční. V současné době se ale Stadion rekonstruuje, a proto zkoušíme v Divadle na Orlí, neboť jsem studentem Janáčkovy akademie múzických umění. Postupně jsme se sehráli, a i když někteří členové již nestudují a někteří mají dnes i jiná povolání, než je hudba, stále se svému nástroji věnují a o to víc je to naplňuje. Stala se z nás dobrá parta. Snažíme se spolupracovat s profesionály a jsem mile překvapen, jak vstřícně tuhle spolupráci vítají. Tohle letošní koncertování je už náš třetí ročník,“ svěřil se mladý dirigent.
Koncert přitom pronásledovala nepřízeň osudu. Na programu byl ohlášen koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička. Předtím měl turné po USA, ale měl problém na letišti, kde se letadlo opozdilo o dvacet hodin. Naštěstí dal zprávu včas a tak zaskočil kolega Roman Patočka. Už tato okolnost avizuje, že se nejedná o jen tak „nějaký“ amatérský orchestr. Už proto, že se k němu hlásí i ředitel České filharmonie David Mareček. Sám klavírista a dirigent, pochází z Brna a má zde rodinu. Jeho syn hraje velmi dobře na violoncello, a tak bylo logické i interpretační spojení.
K programu a k výkonu orchestru je nutno napsat, že překvapila dobrá úroveň hráčů i výběr repertoáru. První skladbou byl Flétnový koncert G dur, K 313 Wolfganga Amadea Mozarta. Sólistkou byla čtrnáctiletá žákyně Magdalena Milková. Její razance a energie dala koncertu život a muzikantské nadšení, její technické schopnosti udivovaly, nevadila ještě nevyzrálost ve výrazu a poněkud ostřejší témbr výšek. Byla jen cítit nezkušenost a nezažitá souhra s orchestrem, který hrál rovněž velmi opatrně. Inu Mozart je zrádný, je průzračný a je v něm slyšet každé sebemenší uklouznutí.
Druhou skladbou byl Koncert pro violoncello č. 3 h moll, op. 51 méně známého romantického nizozemského skladatele Georga Goltermanna. Orchestr se rozšířil o další dechové nástroje a k dirigentskému pultu se postavil již zmíněný David Mareček. Pod jeho vedením získal orchestr jistotu a hutnost barvy a sólového partu se zhostil teprve dvanáctiletý syn Lukáš Mareček. Bylo by chybou se domnívat, že se jednalo o protekcionismus. Lukáš studuje violoncello od svých čtyř let a je žákem Václava Horáka na Základní umělecké škole Smetanova. Přes své mládí již získal řadu cen v soutěžích, a to i mezinárodních. Je suverénem, ovládá nástroj s nadhledem, jeho technické schopnosti jsou udivující, zejména schopnost udržet nástroj ve znělosti, a to ve všech polohách, a zejména naprosto přesná intonace. Obdiv si zaslouží i jeho schopnost udržet koncentraci i výraz a reakce při souhře s orchestrem jako zkušený profesionál.
V závěrečné skladbě se postavil k dirigentskému pultu opět Joel Hána a romantika v hudbě pokračovala vysokou ligou – Houslovým koncertem e moll, op. 64 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Orchestr se zcela naplno ponořil do romantického výrazu a s nadšením a euforií doprovázel již zmíněného houslistu Romana Patočku. V jeho podání byl romantický koncert pro housle šlehačkou na koncertním dortu. Suverénní jistota, jasný, čistý a měkký zvuk houslí s efektní intonační špičkou, podání se smyslem pro romantiku, přesto nepřeslazené a souhra s orchestrem naprosto skvělá, přestože šlo o záskok.
Atmosféra na koncertě byla nepopsatelná, ovace nebraly konce a proto přídavek, Preludium Johanna Sebastiana Bacha, bylo pohlazením na dobrou noc. Je v dnešní uspěchané a pragmatické době, zaměřené na finance a na osobní prospěch, naprosté zjevení, být u spolupráce mnoha mladých lidí, kteří dělají hudbu ve svém volném čase jako koníčka a dělají ji na vysoké úrovni. Přeji členům orchestru, aby jim nadšení vydrželo a aby se setkávali jen s přízní a podporou. Navíc spolupráce mladých adeptů, studentů a amatérů se špičkovými profesionály přináší naději, že provozování hudby bude i do budoucna bráno jako pozitivní a kreativní aktivita, která obohacuje život jak účinkujícím, tak posluchačům.
Autor: Karla Hofmannová